image

Vyhledat v textu

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
Velikonoční jarmark (SDH-HS)
24
25 26 27 28 29 30 31
Velikonoční Zmrskání (SDH-HS)

Kalendář akcí spolky

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
Velikonoční jarmark (SDH-HS)
24
25 26 27 28 29 30 31
Velikonoční Zmrskání (SDH-HS)
Drobečková navigace

Úvod > Obecní úřad > Dějiny obce

Dějiny obce

Sloupnice se dnes skládá z následujících částí: Dolní Sloupnice (se samotou Džbánovec), Horní Sloupnice, Končiny 1. díl, Končiny 2. díl.

Založení obce

Formování obce prošlo složitým vývojem. K počátkům osídlování oblasti kolem Sloupnického potoka (Labíčka) došlo snad již kolem poloviny 12. století. V roce 1167 (listina však pochází až z doby kolem roku 1200) při vymezení majetků premonstrátského kláštera v Litomyšli se uvádějí lesy, pole a louky až k potoku Sloupnici (rivus Zlupnice) a odtud dále neosídlený kraj až k řece Třebové (dnešní Třebovka).

Znamená to, že tedy kolem Sloupnického potoka existovala již kultivovaná půda (pole, louky) a lze předpokládat i jakési osídlení. Tomu nasvědčuje i fakt, že potok má již své jméno. Lze předpokládat, že v době rané kolonizace litomyšlský klášter pokračoval v osídlovací činnosti. K dokončení osídlovací činnosti kolem Sloupnického potoka však došlo až v 2. polovině 13. století v době vrcholné kolonizace, kdy toto území bylo již královským majetkem, který patřil k vznikajícímu lanšpersko – lanškrounskému panství. Tehdy zde kolonizační činnost pro českého krále prováděli příslušníci rodu z Drnholce. Kolem Sloupnického potoka tehdy vznikla rozsáhlá lesní lánová ves, jedno z nejrozsáhlejších vesnických založení z doby vrcholné kolonizace na Orlickoústecku (rozsah katastru téměř 2800 ha). Proto se někteří badatelé (např. J. V. Šimák) domnívají, že dnešní ves vznikla splynutím dvou vsí – vlastní Sloupnice a dnes neznámé vsi Svatosla, která snad byla severovýchodní částí dnešní Horní Sloupnice (tzv. Vesnička). Ves Sloupnice (nedělená) i zmíněná zaniklá Svatosla se připomínají poprvé v roce 1292, kdy je král Václav II. jako příslušenství českotřebovského obvodu lanšpersko – lanškrounského panství postupoval cisterciáckému klášteru na Zbraslavi.

Dnešní část Sloupnice Končiny, je poprvé doložena v roce 1725, kdy zde z iniciativy města Litomyšle byl na Švábenském (Končinském) potoce budován mlýn, kolem kterého později vzniklo další osídlení – základ dnešní části vsi Končiny 1. a 2. díl.

Pokud jde o samotu Džbánovec, byla pole na severním okraji dnešní Dolní Sloupnice nazývána vzhledem k poloze směrem ke vsi Džbánovu „malé a velké položení Džbánovské“ (poprvé doloženo 1785 v tzv. Josefském katastru – viz úvodní pojednání). Když zde pak vzniklo několik obydlí patřících k Dolní Sloupnici, dostalo toto místo název Džbánovec = Malý Džbánov.

Původ názvu obce

Název Sloupnice, jak vyplývá z údaje v listině z roku 1167, patřil původně místnímu potoku a potom byl přenesen i na ves. Název potoka vyjadřoval zřejmě fakt, že v něm byla umístěna speciální zařízení – koše na odchyt ryb – tzv. slupi či vrše. Tento název je považován i za doklad počátků osídlení území kolem potoka již v roce 1167.

Název Končiny označoval místo ležící na okraji území vsi vzdálené od jejího centra. Džbánovec je odvozen od názvu Džbánov. Toto toponymum je zřejmě odvozeno od staročeského osobního jména Čbán.

Historický vývoj obce

V roce 1292 měla Sloupnice s částí lanšpersko – lanškrounského panství připadnout cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Tato donace se pravděpodobně neuskutečnila a na počátku 14. století je doložen jako majitel Sloupnice Vítek ze Švábenic. Ten v roce 1309 postoupil Sloupnici klášteru křižovníků – Strážců Božího hrobu na Zderaze u Prahy jako náhradu za svoje dluhy, které měl u kláštera. Majetkem kláštera byla Sloupnice ještě v roce 1339, kdy však byla pustá. Kromě toho měli ve Sloupnici majetky i zemané používající po vsi přídomku (v roce 1358 Sulek ze Sloupnice, 1398 Hroch ze Sloupnice, 1429 – 1454 Petr ze Sloupnice, v roce 1397 zde měl majetek i Tomáš Horka z Horek, který tehdy provedl nadání kostela v Chocni majetky ve Sloupnici), část vsi byla příslušenstvím Jehnědí, nějaké majetky zde měl na přelomu 15. a 16. století rovněž majitel Chocně Jan Žampach z Potštejna, jiná část připadla koncem 15. století Václavu Litovlickému z Doubravice a od něho ji na počátku 16. století získal Jan Kostka z Postupic, který ji připojil k svému panství brandýskému.

Od roku 1470 začalo jednotlivé díly vsi skupovat město Litomyšl pro svůj špitál. Toto skupování bylo ukončeno v roce 1544, kdy město získalo od Jana z Pernštejna díl vsi náležející k panství brandýskému i s patronátním právem ke kostelu. Od té doby až do zrušení poddanství v roce 1848 bylo město Litomyšl jako patron městského špitálu i vrchností Sloupnice. Díl Dolní Sloupnice však město Litomyšl nezískalo, neboť jako zádušní majetek choceňského kostela (poprvé doloženo v roce 1559) náležel k panství choceňskému (tato část bývala někdy označována i jako Choceňsko). Tento zvláštní stav byl pravděpodobně důsledkem nadace, kterou k choceňskému kostelu provedl výše zmínění Tomáš Horka z Horek.

Ve Sloupnici měla v 16. století silné pozice Jednota bratrská. Ve sloupenských lesích se v době pronásledování Jednoty bratrské po neúspěšném protihabsburském povstání v letech 1546 – 1547 skrýval její biskup Jan Augusta a zde byl rovněž v roce 1548 zatčen. To připomíná pomník v lese v blízkosti silnice ze Sloupnice do Jehnědí. Nekatolíci si udrželi ve vsi silné pozice i v době pobělohorské protireformace a po vydání Tolerančního patentu v roce 1781 vytvořili vlastní náboženskou obec (evangelická církev kalvínského vyznání, Jednota bratrská tehdy ještě nebyla povolena), založili si hřbitov a kostel. Od 2. pol. 18. století byly poddanské povinnosti poddaných (naturální dávky, roboty) ve prospěch města Litomyšle přeměněny na platy. Do života vsi zasáhlo založení kláštera školských sester sv. Karla Boromejského v 60. letech 19. století (budova postavena v letech 1864 – 1868, zvýšena o třetí patro 1926). Činnost kláštera byla zaměřena na výchovu a výuku dívek, která probíhala v němčině. To vyvolávalo v českém prostředí nespokojenost. Klášter ukončil svoji činnosti v roce 1942 a od roku 1943 objekt sloužil jako starobinec, po roce 1945 byl změněn v domov důchodců.

Na počátku 19. století v souvislosti s pověstmi o léčivých účincích pramene v Končinách zde vznikla poutní kaple a hostinec.

Po vzniku okresních úřadů v roce 1850 byla Sloupnice připojena k politickému a soudnímu okresu Litomyšl. Tento stav trval až do roku 1960, kdy byla Sloupnice připojena k okresu Ústí nad Orlicí.

Pro potřebu správy byla rozsáhlá ves rozdělena na dvě části – tzv. horní a dolní správa. Toto dělení je doloženo již v roce 1572 v pozemkové knize založené pro správu litomyšlských městských vsí. Dělení, které je doloženo rovněž ve všech katastrech 17. – 19. století  (v roce 1654 se v tzv. Berní rule uvádí v Dolní Sloupnici 44 poddanských usedlostí a další 4 náležely záduší choceňského kostela, v Horní Sloupnici 55 usedlostí z toho 4 pusté), však neznamenalo vytvoření dvou samostatných vsí, jak tomu bylo v řadě jiných případů (např. Dolní a Horní Dobrouč), ale pouze určitou správní pomůcku. Dokladem jednotnosti vsi je např. to, že při číslování domů v roce 1770 Sloupnice vystupuje jako celek. Ke skutečnému rozdělení na dvě samostatné obce došlo až v roce 1924.

Správní vývoj obce od roku 1960

V roce 1960 existovaly obce Dolní Sloupnice s osadou Končiny díl 1 (kromě toho patřila k Dolní Sloupnici samota Džbánovec) a Horní Sloupnice s osadou Končiny – díl 2. Ke spojení obou obcí pod názvem Sloupnice došlo v roce 1976. Dolní i Horní Sloupnice a obojí Končiny se staly částmi nové obce.

Počet obyvatel

(do roku 1910 uváděny údaje společně pro Dolní Sloupnici a Horní Sloupnici a pro oba díly Končin, od roku 1921 uváděno v pořadí Dolní, Horní Sloupnice, Končiny – 1. díl, Končiny – 2. díl)

1836:       2280, 13

1850:       2582, Končiny neuváděny

1890:       2775, 24

1910:       2722, 48

1921:       1073, 1566 (včetně Končin – 2. díl), 38, Končiny – 2. díl neuvedeno

1930:       971, 1505, 30, 14

1950:       705, 1298, 30, 12

1961:       743, 1342, 26, 5

1980:       637, 1207, 8, 7

1991:       560, 1112, 5, 6

Převzato ze stránek regionu Orlicko - Třebovsko - doc. PhDr. František Musil, CSc.